Články

Zde pro vás zveřejňujeme vybrané články ze starších vydání Vegazínu.

Lukáš Vincour: Největší přínos, který se s veganstvím dostavil, je duševní svoboda

Lukáš Vincour aka Vinca je nejvíce známý pro své působení na české HC/punkové scéně. Seděl za bicími v kapelách jako RAF, Punkhart, Hanba, Thalidomide či momentálně neaktivních Pipes and Pints, aktuálně hraje ve čtyřčlenné formaci BOY. Vidět jste jej mohli v televizní adaptaci knihy o městských subkulturách Kmeny, a to v díle o punku, kde prezentoval mj. svoji straight edge a veganskou filozofii. Nedávno mu také vyšla kniha s názvem Cesta – Od punku ke svobodě. Takže témat, o kterých jsme mohli diskutovat, bylo požehnaně.

Ahoj Vinco, masa jsi se vzdal už v -nácti, co tě v té době k tomuto kroku dovedlo?

Ahoj, předně ti děkuji za oslovení, kterého si moc vážím, stejně jako vzniku Vegazínu! Jakoukoliv propagaci a osvětu veganství beru jako velice přínosnou, v téhle době snad i nutnou. Věřím, že díky tomu (vám i dalším) je pomoc nevinným a bezbranným zvířatům zase o krok blíž. A to byl i důvod mého kroku stát se zhruba v 17 letech zprvu vegetariánem. Jako první impuls k této myšlence jsem dostal díky kamarádům z punkové scény, kteří tenkrát byli hojně vegetariány/vegany a boj za práva zvířat jim nebyl cizí. Ti mě přiměli o této problematice více přemýšlet a z velkého milovníka masa se stal vegetarián a později vegan. Chodili jsme rozdávat letáky před cirkusy se zvířaty, spolupracoval jsem s Hnutí Duha, sypali jsme sádru do záchodů v McDonaldu a protestovali proti výstavbě supermarketů ve městě, kde jsem bydlel. Čím víc jsem se o tuhle problematiku zajímal, tak jsem se dostal do fáze, kdy by mé tělo ani duše již nedokázaly konzumovat živé bytosti.

 

A přerod k veganství se rodil jak? Byl ten rozhodující krok spontánní, anebo jsi o něm přemýšlel delší dobu?

Několik let jsem byl vegetarián a přesvědčený, že sýrů, vajíček a mléčných výrobků se jen tak nevzdám. Veganství jsem respektoval, ale necítil jsem, že je to něco, o co bych se chtěl víc zajímat. Žil jsem s pocitem, že tak, jak to mám, je to v pořádku a že pro zvířata dělám víc než dost. Dokonce jsem prošel i obdobím, kdy jsem asi půl roku konzumoval ryby. Měl jsem na ně neodolatelné chutě, které mi z velké části pomohl prolomit tlak společnosti, ve které jsem se tenkrát pohyboval. „Alespoň ty ryby kdybys jedl…“ Můj přechod k veganství nebyl nijak plánovaný a přišel v podstatě ze dne na den. Jednoho dne jsme jeli navštívit chovné rybníky jednoho známého, kde jsem chytil nějaké pstruhy a závěrem si je ugrilovali k večeři. Tu noc jsem nemohl vůbec spát a cítil jsem se jako bych udělal něco velmi, velmi nesprávného. Vzal jsem si veškerou zodpovědnost za jejich smrt na sebe. Byly to hrozně intenzivní pocity, které mi dávaly jasně najevo, že touhle cestou už jít nemohu a ani nechci. Od druhého rána jsem přestal jíst veškeré živočišné produkty. Teď když se vracím ve vzpomínkách na tento den, je mi hrozně úzko z toho, že jsem kdy jedl maso a podílel se na zabíjení zvířat, stydím se za to. Co jsem veganem, tak mě začalo stravování hrozně bavit. Objevoval jsem nové potraviny, o které jsem dřív ani nezavadil, kontrolovat jsem si, co jím, aby mi nechyběly žádné živiny, vitamíny, a sledoval následné reakce těla. Občas jsem lehkostí doslova lítal. Chutě na ryby ani žádné jiné živočišné produkty se od té doby nedostavily. A i kdyby, tak žijeme v době, kdy je spousta úžasných alternativ v podstatě všeho, na co si vzpomeneme. Ale ten největší přínos, který se dostavil, byla duševní svoboda.

 

Jak na tuhle zprávu reagovala rodina?

V té době jsem už s rodiči dlouhou dobu nebydlel, ale nijak mi mé rozhodnutí nevymlouvali, ač na něj měli svůj názor. Žili ale v obavách, že mi může něco chybět, a měli strach, abych nebyl nějak nemocný. Stejně jako já byli totiž vychovaní v tom, že prasátko je jídlo a kravička nejen mléko dává. Je těžké tyto všeobecně uznávané pravdy zpochybnit a lidé samozřejmě budou věřit učitelům a zkostnatělým doktorům, které tyto přesvědčení hlásají. Dnes můj názor naprosto respektují, a ač se s ním neztotožňují, tak vidí, že jsem zdravý a spokojený.

 

Mluvíš o veganství se svým okolím a šíříš nějakým způsobem osvětu, nebo si to spíš necháváš pro sebe?

Dost lidí na veganskou osvětu reaguje útočně. Dlouhou dobu jsem zastával názor, že to, co kdo jí a jestli se živí zvířaty, je jeho volba. Ale myslím si to to čím dál méně a s tímto názorem se už nedokáží úplně ztotožnit, ač se snažím být tolerantní, co to jde. U tohoto citlivého tématu si totiž nejsem jistý, zda je slovo „tolerance“ na místě. Myslím si totiž, že u jednostranné volby, kdy si zvíře vybrat mezi životem a smrtí nemůže, nelze v žádném případě mluvit o svobodě. Je pro mě čím dál těžší v tomhle světě žít společně s lidmi, kteří berou zvíře pouze jako potravu, s těmi, kteří se usmívají, když si dávají do úst kusy zvířat, a dávají přednost koženým věcem před syntetickými. Mám čím dál větší touhu šířit osvětu a propagovat myšlenku veganství, protože si myslím, že člověk ve 21. století už je na daleko vyšší úrovni než člověk neandrtálský a že násilí a zabíjení už bylo dost. Dokonce jsem přesvědčený, že ten, kdo dospěl k veganství, je na jiné myšlenkové úrovni než člověk, který jí zvířata. Kolikrát mám pocit, že žiji ve světě, kam nepatřím, a tohle je jeden z důvodů.

Je pro mě těžké smířit se s tím, že když nejím maso, jsem pro většinovou společnost anomálií a menšinou.  Ještě k tomu, když nepiji alkohol, nekouřím a nepodporuji tyhle drogy, jsem o to víc divný. A já, ač jsem byl také součástí tohoto konzumu, tomu přestávám rozumět. Bohužel jak říkáš, hodně lidí na tohle téma reaguje útočně, protože se jim samotným nelíbí to, čeho jsou součástí. Je to běh na dlouhou trať, ale já pevně věřím, že jednou přijde doba, kdy se v budoucnosti bude učit na školách o lidech, kteří byli bezcitní a jedli maso. Ten svět už ale bude minulostí.

 

ZBYLÉ 2 STRANY ROZHOVORU NAJDETE VE 2. ČÍSLE VEGAZÍNU. TEN SI ZDARMA STÁHNETE ZDE.

Autor fotografie: Vojta Florian

Jonáš Vohrna
Autor/ka: Jonáš Vohrna
editor/korektor
Veganem jsem od podzimu 2014, a to díky mé ženě Kláře, která mě ovlivnila v mnohém – nejen se co se týká etických a ekologických otázek spojených s konzumací živočišných produktů. Mám rád punk rock, přírodu a procházky v ní, naše čtyři zvířecí společníky, sledování evropského i amerického fotbalu, svoji baskytaru, tvorbu Stephena Kinga a český jazyk.

Tags: