Články

Zde pro vás zveřejňujeme vybrané články ze starších vydání Vegazínu.

Olga Garajová (EtikButik): Témata nenásilí, udržitelného rozvoje a odpovědné spotřeby patří mezi mé srdcové

EtikButik je e-shop a zároveň i kamenná prodejna, která je - jak název napovídá - zaměřená na etický a taktéž veganský sortiment. V nabídce najdete mnoho různorodé obuvi, oblečení a doplňků jako např. pásky, kabelky či peněženky. Více vám o něm řekne jeho majitelka Olga Garajová, která ho již druhým rokem provozuje a neustále vylepšuje. Při povídání jsme se dostali ale i k dalším tématům.

Ahoj, co bylo podnětem založit si obchod, který se soustředí zrovna na veganskou a etickou módu?

Ahoj, dobrá a trochu komplikovaná otázka, u mě totiž nenastal jeden konkrétní aha-moment, ani jsem od dětství nesnila, že budu mít e-shop (to tehdy asi ani neexistovalo). Byl to spíš postupný vývoj a jeho přirozené vyústění. Témata nenásilí, udržitelného rozvoje a odpovědné spotřeby patří už dlouho mezi moje srdcové. V maturitním ročníku jsem například měla projev o dni nenakupování, maso nejím přes deset let, během studií jsem dobrovolničila jako organizátorka Ekofestivalu a diplomku jsem psala o spolupráci firem a environmentálních neziskovek v ČR. A stejně jsem si v průběhu vysoké školy například prošla fází docela velkého nakupování a při psaní diplomky jsem se profesně vydala nejdříve poněkud „mimo“ pracovat do firemního sektoru. To mě (překvapivě) moc nebavilo, tak jsem vymýšlela, co by mohla být moje přidaná hodnota. Klasický environmentalista jsem nikdy nebyla, chtěla jsem něco vytvářet, docela mě bavila móda, lákala mě i grafika a web design (tak jsem se popři práci v korporátu přihlásila na kurz vytváření webovek).

No ale hlavně – nechtěla jsem si kupovat kožené boty a žádná kvalitní nekožená alternativa v ČR nebyla! Tak jsem začala googlovat a našla jsem, že v zahraničí existují veganské boty. Při tom jsem narazila i na informace o hrozných podmínkách při výrobě oblečení a že existuje alternativní koncept pomalé udržitelné módy – slow fashion. Mojí kamarádku, bývalou kolegyni, tato témata taky oslovila, hodně jsme se o tom bavily, a jednoho dne padlo rozhodnutí – to bude ono, e-shop s veganskými botami a etickou módou! Doma s manželem jsme o tom ještě brainstormovali a jeho napadl ten název – EtikButik. Byla jsem nadšená, od obecné vize jsem se posunula ke konkrétnímu nápadu. To bylo někdy koncem roku 2014 / začátkem roku 2015. Kamarádka i manžel mě při startu hodně podpořili, nejenom slovním povzbuzováním, ale reálně mi v hodně věcech pomohli, bez nich by to nešlo. Pamatuji si například víkendový „maraton zadávání produktů“ na e-shop, bylo léto a to největší vedro, všichni tři jsme byli totálně odrovnaní, ale stejně jsme za vydatné podpory ledové kávy makali.

 

Kdy jste EtikButik otevřeli? A hrálo při tom všem roli i to, že podobných shopů tu moc není?

Roli určitě hrálo, že tady podobné obchody moc nejsou. Ale ani ne tak z hlediska podnikatelského záměru, ale spíš že jsem si ty veganské boty neměla kde koupit, tak mě napadlo, že bych to mohla být já, kdo je do ČR přinese.

E-shop jsme spustili v říjnu 2015, ale první várka bot a oblečení přišla již v březnu 2015. Takže vegeboty i oblečení poctivě testuji již skoro dva roky. Záhy jsem pochopila, že to v Praze chce mít výdejnu, boty i oblečení je prostě potřeba si nejlépe zkusit. Takže od prosince 2015 funguje i náš kamenný prostor - showroom a výdejna. Bylo to fakt hektické, ale krásné období, až do března 2016 jsem totiž chodila na plný úvazek ještě do jiné práce (teď jsem na poloviční úvazek a to se dá zvládat mnohem lépe).

Od začátku to beru hlavně jako zkušenost, možnost se kreativně realizovat a vytvořit nějakou společensky přidanou hodnotu. Pokud mě to jednou bude fakt živit, tak to bude velmi příjemný bonus. Dá se říct, že si zvykám na myšlenku, že jsem podnikatelka.

 

Myslíš, že lidé si dnes dávají více záležet na tom, odkud jejich oblečení a boty pocházejí, než tomu bylo třeba rok dva zpátky? Pozoruješ takový trend?

E-shop funguje jenom něco přes rok, takže z vlastní zkušenosti ještě nemám vypozorovaný trend. Nicméně si myslím, že tomu tak je, protože jenom za poslední rok dva vznikly různé zajímavé projekty a iniciativy, které se touto tematikou zabývají. Např. Sustainable Fashion Day - den udržitelné módy, Greenglasses - projekt mapující zelené alternativy v Praze nebo SecondRound - online platforma pro udržitelnou módu. Takže pokud žijete v Praze, můžete si zajít na trh, kterého se účastní jenom etické módní značky, nebo si vyfiltrovat oblast života, která Vás právě zajímá, a inspirovat se, jak se dát žít zeleněji. I pokud nejste z Prahy, dá se spousta inspirace najít na internetu, blogy a články o etické udržitelné módě nebo například taky o veganské kůži v poslední době rostou jak houby po dešti. To mě moc těší, protože tím se tyto informace můžou dostat k ještě více lidem, takže věřím, že zájem o témata původu oblečení bude nadále růst.

 

Co to vlastně je „veganská kůže“? A z jakých dalších materiálů se boty, které máte v nabídce, vyrábí?

Veganská kůže je látka složená z ultra jemných vláken mikroskopického formátu. Abyste si udělali lepší představu, tato mikrovlákna jsou srovnatelná s vlákny, která se vyskytují v lidských vlasech. Délková hustota těchto vláken je 16 DEN. Jejich struktura je určena dvěma polymery (polyamid a polyuretan), které jsou elastické a mají podobné vlastnosti jako živočišná kůže. Výsledkem je třikrát lehčí materiál než kůže stejné délkové hustoty. Boty z veganské kůže se proto přizpůsobí noze, jsou voděodolné, prodyšné a mnohem odolnější než koženka z PVC. Dále máme v nabídce také boty z recyklovaných PET lahví nebo z přírodních materiálů jako korek a Pinatex (ananasová kůže).

Takže tyto další, přírodní materiály jsou i podstatně ekologičtější, že? Jak korek, tak ananasové listy znějí dost zajímavě a možná i nepředstavitelně v souvislosti s výrobou bot...

To je těžko posoudit, „ekologické“ je podle mě těžko měřitelná a komplexní veličina, do které já zahrnuji například i jak dlouho boty vydrží. Boty z veganské kůže jsou sice syntetického původu, nicméně si myslím, že vydrží fakt dlouho, minimálně několik sezon. Takže z tohoto titulu je to rozhodně ekologičtější volba než boty z PVC, koženky. A momentálně je z tohoto materiálu největší nabídka včetně zimních bot. Boty z korku jsou super, sama testuji polobotky, nosím je hlavně na jaře a vydrží i deštík. Takže je to skvělá alternativa na tu teplejší část roku. Piñatex™ je nový materiál, na boty ho používá portugalská značka NAE Vegan a první rok měli jenom dva modely. Tenisky testuji a jsem spokojená, sama jsem zvědavá, jak dlouho „ananasky“ vydrží. Tuto zimu NAE vytvořili i první zimní boty z ananasu, takže je možné, že tento materiál bude časem konkurovat syntetické veganské kůži, uvidíme. V každém případě pro mě je na prvním místě „nenásilí“ – tudíž že při výrobě bot nezemřelo žádné zvíře. Je to o prioritách, někdo by argumentoval, že kůže je ekologičtější. Nicméně i výroba kožených bot je toxická a neekologická, to mnoho lidí neví. Takže za mě je veganská kůže super materiál, i když je syntetického původu, je to něco za něco.

 

Setkala jsi se i s nějakými negativními ohlasy na vaše výrobky, když jsi byla třeba na stánku nějakého festivalu, a dal se s tebou někdo věci neznalý do řeči?

Negativními ani moc ne, spíš jsou lidé často překvapeni a chtějí vědět, co jsou to ty veganské boty. Pak jsou spíše podezřívaví, je to pro naše končiny relativně nový materiál, tak mu nedůvěřují. A pak je skupina lidí, která moc nevěří certifikátům, takže tím pádem ani označení „fair trade“. To se týká oblečení šitého například v Bangladéši. Obě značky, které prodávám, jsou součástí iniciativy FairWear Foundation, takže to je pro mě garance, že lidé dostali férovou mzdu a mají etické pracovní podmínky. Já certifikátům věřím a úpřímně doufám, že to tak je, protože není v mých silách si to vše jet ověřovat.

 

Ale spousta těchto bot se vyrábí i přímo v Evropě, ne? Mám pocit, že jsi říkala, že zimní Dock boots jsou snad šité v Portugalsku… To pak budí asi ještě větší důvěru, ne?

Tak já to shrnu, to bude asi nejlepší. V obchůdku mám zatím výhradně etické evropské značky. Ráda bych postupně rozšířila i nabídku českých značek, zatím se mi to povedlo s veganskými recyklovanými kabelkami a šperky z recyklovaných PET lahví, ty pocházejí od českých návrhářek. Veganské boty mám od britské značky Wills Vegan Shoes a portugalské značky NAE Vegan – obě značky šijí boty v Portugalsku, veganská kůže pochází z Itálie, korek z Portugalska, akorát ananasová kůže je z pochopitelných důvodů z Filipín, takže to jsou fakt takřka výhradně evropské boty.

U oblečení je to trochu jinak. Taky jsou to evropské značky – belgická Stanley and Stella a německá ArmedAngels. Ale většina oblečení je šitá v Bangladéši, i když ArmedAngels se snaží většinu produkce přesunout do Evropy. V každém případě je to fair trade. Mně je myšlenka lokální výroby určitě sympatická, nicméně nemyslím si, že je možné mít úplně všechno vyprodukované lokálně. A hlavně v Bangladéši tvoří módní průmysl přes 70 procent HDP, tak mi přijde lepší jim tento příjem nevzít úplně, ale spíš se fakt postarat o to, aby byly podmínky etické a aby se při výrobě zboží postupovalo také ekologicky.

 

Jaké další výrobky mimo zmiňovaných bot jsou tedy v EtikButiku k zakoupení?

Kromě bot prodávám i oblečení, doplňky a nejnovější přírůstek jsou i veganské netestované parfémy. V EtikButiku chci mít etické varianty věcí, které člověk každodenně nosí nebo používá – zatím mám třeba boty, trička, mikiny, svetříky, džíny z biobavlny, šaty, sukně, náušnice, náhrdelníky, kabelky a batohy. Nebo například taky pomocnožky – to jsou ponožky, které pomáhají, konkrétně 20 Kč z ceny putuje organizaci Otevři oči. Mojím snem je mít tzv. sociální podnik, obchůdek se společenským přesahem, prodávat produkty, které mají přidanou hodnotu a taky podporovat společensky prospěšné projekty.

 

A o co je nejvíce zájem?

Zatím to vypadá tak, že na podzim a v zimě o boty, na jaře a v létě zase o trička. Ale fungujeme relativně krátkou dobu a některé věci máme jenom měsíc, tak se to těžko hodnotí.

Sama jsi vegankou? Případně jak dlouho a co tě k tomu vedlo?

Ano, teď už jsem takřka rok i vegankou, právě díky EtikButiku, facebookovým veganským skupinám, YouTube videím a googlování. Jinak jsem vegetariánka od roku 2006 a k nejezení masa jsem se dostala přes jógu, kam jsem tehdy chodila. Kromě cvičení jsme měli i „jogínskou teorii“ a tam jsem se poprvé setkala s tím, že někdo z etických důvodů odmítá jíst maso. V józe se tomu říká „ahinsa“ – nenásilí – prostě nezabiješ jinou živou bytost. Teď chápu nenásilí ještě v širším kontextu, nejenom „nezabiješ“, ale také „nebudeš zbytečně ubližovat“, ale tehdy mi bylo 20 a až tak do hloubky jsem to nezkoumala. Stačila mi idea přestat zabíjet, ta mě hodně nadchla, a tak jsem ze dne na den s masem „praštila“. A od té doby mi vůbec nechybí, bylo to to nejjednodušší rozhodnutí.

S veganstvím to pro mě bylo trošku těžší, ne proto, že by mi chyběla nějaká potravina, ale spíš proto, že jím hodně mimo domov, a pokud člověk nejde přímo do veganských restaurací, tak je výběr jídla chudší (nevím, proč všude dávají ten sýr nebo smetanu…). Byla bych radši, kdyby bylo obecně povědomí o veganství vyšší, kdyby všude měli alespoň jedno fakt dobré veganské jídlo, úplně sním o době, kdy to nebude něco okrajové, ale vlastně úplně normální. Taková normální věc – neubližovat jiným cítícím tvorům. A vlastně jsem moc ráda, že i EtikButik přes spojení etické módy a veganských bot toto povědomí rozšiřuje. Hodně zákazníků, kteří se zajímají o pomalou módu, nejsou vegani, ale možná jim dá naše filozofie třírozměrné etiky (k lidem, zvířatům a planetě) brouka do hlavy.

 

Setkala jsi se kvůli svému veganství, jako většina, s negativními reakcemi? Co na to říkala tvoje rodina, přátelé nebo kolegové v práci? Jak na narážky reaguješ?

Rodiče jsem na veganství připravila svým dlouholetým vegetariánstvím a ani před deseti lety, ani teď to moc neřeší. Vždy když přijdu domů, tak je v ledničce spousta vegan vychytávek, za co jsem moc ráda. Tchyně (tehdy ještě potenciální tchyně) měla ze začátku velký problém s tím, že maso nejím. Hlavně se asi bála, že mi bude chybět nějaká živina, a doteď má hrůzu z toho, že v těhotenství budu podvyživená. Ale zas se moc snaží, například na Vánoce udělala skvělý vegan makový jáhelník. Kamarádi jsou většinou v pohodě, i když se někdy setkávám s jejich oblíbenými vtipnými dotazy a připomínkami – můj favorit je „Ale vždyť i rostliny cítí“, z toho rostu. No a manžel je super. I když není úplně vegan, tak po mně nikdy nechtěl, abych maso vařila, a chutnají mu všechny moje vegexperimenty.

 

Zmínila jsi potenciální těhotenství. Máš sama v sobě jasno, zda se budeš vegansky stravovat i během něho a v průběhu kojení, nebo máš stále nějaké pochyby? Doktoři, často špatně informovaní, bohužel často maminky vystraší...

Moje plány jsou veganské, nenechám se vystrašit. :-)

 

A jaké plány máš s EtikButikem v letošním roce? Chystáš nějaké novinky?

V letošním roce bych chtěla EtikButik rozhodně vylepšit – jak e-shop, tak showroom. Mám dlouhý seznam nápadů, idejí a úkolů. Například e-shop chceme udělat spotřebitelsky přijemnější, přehlednější, vylepšit popisky produktů, přidat tabulky rozměrů… Obchůdek bychom rádi interiérově dotáhli a nastavili optimální skladové zásoby – těch produktů je sice tolik, že určitě nebudeme mít skladem všechno, ale vybereme pro Vás to nejlepší na odzkoušení. Taky bych ráda alespoň o trochu rozšířila otevírací dobu, uvidíme jak se mi to povede letos sladit s půl úvazkem, který mám nově u Člověka v tísni. Čekají nás taky technické „radosti“ jako Babišova EET (elektronická evidence tržeb).

A když se nám jednoho dne povede zavést platbu kartou (jak na e-shopu, tak v obchodě), tak asi od radosti bouchnu šampáňo. Nicméně to právě EET trochu komplikuje, takže si ještě minimálně pár měsíců počkáme. Také bych ráda dále rozšiřovala sortiment a navazovala nové spolupráce, například mám v plánu vlastní kolekci triček s potiskem. No a samozřejmě chceme nadále šířit myšlenku etické a veganské módy do světa, jak prostřednictvím účasti na různých akcích (Sustainable Fashion Day, Fashion Revolution, Veggie Náplavka), tak například vlastním blogem. Takže plánů je hodně, nudit se nebudeme!

 

Jsme už na konci rozhovoru, moc Ti za něj děkuji. Je ale něco, co mělo zaznít, ale zapomněli jsme na to? Nebo chceš jen něco vzkázat čtenářům?

Tak já bych mohla vykládat ještě dlouho, určitě jsem mnohé věci nezmínila. Témata veganství i pomalé etické módy jsou hodně zajímavá a informačně nabitá. Sama se průběžně v mnohých věcech ještě dovzdělávám. A na tomto etickém konceptu mě baví, že je vlastně docela kreativní, EtikButik je jenom jeden dílek puzzle – další dílky jsou například lokální designéři, second handy, něco si sama vytvořit, nebo i výměna šatníku a bot s kamarádkou...

Pro mě veganství není jen o jídle, ale o celkovém životním stylu. A v tom životním stylu je toho hodně, většinou to začíná přes jídlo, pak se na to nabalí přírodní kosmetika netestovaná na zvířatech, pak se přidává móda a obecně, to co nakupujeme, doprava, domácnost… Například já mám ještě dost rezervy v bezodpadovém přístupu Zero Waste, to mě láká, to bych chtěla letos zlepšit. A taky ještě trochu zjednodušit svůj život po vzoru minimalistů. Co se mi osvědčilo, abych se z toho všeho enviro v dnešním světě nezbláznila, je filozofie „I malý krok se počítá“. Takže se těším z každého pozitivního eko-kroku, ale zároveň mám větší vizi, kam se ještě můžu posunout.

Takže asi to bych chtěla vzkázat čtenářům – když je tato témata zaujala, ať si začnou vyhledávat další informace, ať jsou kreativní, užívají si cestu, ocení každý pozitivní krok a ať jsou tou změnou, kterou chtějí vidět ve světě.

 

https://www.etikbutik.cz/

https://www.facebook.com/etikbutik.cz/

 

 

Tento článek a mnohé další najdete v 1. čísle Vegazínu. Zdarma si jej můžete stáhnout ZDE.

Jonáš Vohrna
Autor/ka: Jonáš Vohrna
editor/korektor
Veganem jsem od podzimu 2014, a to díky mé ženě Kláře, která mě ovlivnila v mnohém – nejen se co se týká etických a ekologických otázek spojených s konzumací živočišných produktů. Mám rád punk rock, přírodu a procházky v ní, naše tři zvířecí společníky, sledování evropského i amerického fotbalu, svoji baskytaru, tvorbu Stephena Kinga a český jazyk.

Tags: