Články

Zde pro vás zveřejňujeme vybrané články ze starších vydání Vegazínu.

Malý vegan ve školce a škole: Rady a tipy před vstupem do školky a školy

Každé životní období veganského dítěte přináší svá specifická témata. Zvenčí se realizace výchovy ve veganských hodnotách může zdát jako ještě větší komplikace, než jakou doopravdy je. Obecně bych poradila hlavně neřešit dopředu ještě neexistující problémy a nebát se možných nepříjemných scénářů. Jako je každý člověk jiný a má jiný příběh, i každé dítě je jiné a některé situace nemusí vůbec nastat, možnosti řešení mohou být různorodé, buďte jen připraveni improvizovat, až přijde čas.

ŠKOLKA

První větší setkání s realitou bývá při řešení nástupu dítěte do školky. Státní školky mají nepříjemně nedořešenou otázku stravování, které v mnohém nevyhovuje ani rodičům z konvenčně se stravujících rodin, natož aby pamatovalo na děti s potřebami upraveného jídelníčku – ať už z důvodu zdravotních, nebo etického přesvědčení, ve kterém jsou vychovávány.

Pokud zvolíte pro své dítě soukromé předškolní zařízení, je větší šance, že toto bude mít pochopení a snáze se domluvíte. Mnohé soukromé školky dokonce mají vegetariánský nebo makrobiotický jídelníček a veganská varianta tedy nebývá problém.

Pokud jde o státní školky, jde o to, aby si udělené výjimky obhájilo ředitelství a vedení jídelny při případných kontrolách. Doporučuji tedy včas osobní jednání s vedením, kde vysvětlíte, že v případě etického veganství nejde o rozmar vašeho dítěte něco nejíst, ale svobodu stravovat se i nadále dle vašeho rodinného přesvědčení. Veganští rodiče nepožadují po zařízení, aby připravovalo dětem speciální stravu, většinou potřebují jen svolení donášet vlastní jídlo. V rámci často zmiňovaných hygienických nařízení, která by tomu mohla bránit, jde v podstatě jen o to, aby jídlo donesené z domu nepřišlo do styku s jídlem ostatních dětí, což se dá lehce zařídit. Z líčení ostatních veganských rodičů vím, že se daří taková domluva zvládat, v mnoha státních školkách má vedení dostatečné pochopení.

 

ŠKOLA

Ve škole je situace o něco jednodušší, protože nemáte povinnost odebírat stravu, jako je tomu ve školkách. Malý vegan/ka tedy může nosit větší svačinu a chodit na obědy domů, nebo i nadále pokračujete v nošení vlastního jídla, které po domluvě ohřejí a naservírují ve školní jídelně.

 

NEVEGANSKÉ ODMĚNY

Samostatnou kapitolou jsou různé neveganské odměny, které dostávají děti při školkových a školních akcích. Toto doporučuji domluvit předem s paní učitelkou, popřípadě družinovou vychovatelkou. Poprosíte je, aby vás informovali předem, a prostě jen zajistíte veganskou variantu pro vaše dítě. Syn měl pro tyhle případy ve školce své vlastní veganské gumové medvídky, před Mikulášem mi volali z jídelny a nachystala jsem vlastní balíček, balíček jako odměnu za sportovní odpoledne už pak dokonce v posledním ročníku nachystali sami – byl čistě ovocný, a i když máme jablek doma dost, syn měl velikou radost, že na něj mysleli. Veganské dítě je zvyklé si jen tak nebrat, co nezná, ale chodit se ptát, jestli je to či ono veganské. Syn si proto docela přirozeně buď nabízené sladkosti od spolužáků nebere, anebo je nosí domů a spolu je roztřídíme. To, co nejí, docela rád předává dál svým neveganským kamarádům. Od té doby, co umí číst, ho také učím oblíbenou veganskou dovednost – koukat po obalech na složení.

 

SPOLUPRÁCE

Od určitého věku dítěte vnímám svoji úlohu jako někoho, kdo pomáhá synovi být veganem, protože on už to tak sám chce. V praxi to není úplně jednoduché ani pro dospělého, natož pro malé dítě, takže nejvíc, co mohu udělat, je vykomunikovat vše dopředu s dospělými, se kterými v rámci školní docházky přijde do styku. Spolupráce a ideálně pochopení a podpora ze strany učitelky je podobně potřeba jako třeba dobrý vztah s vaším pediatrem.

 

VLASTNÍ JÍDLO

Donášení vlastního jídla se může zdát jako spousta práce navíc v porovnání s tím, jakou starost ohledně stravovaní svých dětí mají běžně ostatní. Je to ale vlastně jediné možné řešení, za které jsme vděční, když je nám vůbec povoleno, a má i mnoho výhod: vaše dítě dostává domácí jídlo, na které je zvyklé, a máte přehled, co a v jakém množství jí. Nemusí zdaleka jít o několikahodinové vaření, časem si najdete vlastní způsob, jak na chystání jídla na celý den vyzrát. Někteří rodiče si spíše o hodinu denně přivstanou, já chystám raději jídlo večer. Postupem času jsem se ustálila na scénáři, kdy je vařená večeře zároveň obědem na druhý den.

Mnoho rodičů chystá jídla podle školního jídelníčku ve veganské variantě, mně tohle přišlo jako nejsložitější možnost, protože náš jídelníček se klasice moc nepodobá i kvůli tomu, že je syn na bezlepkové dietě. Já tedy chystám jeho oblíbená prověřená rychlá jídla, o kterých vím, že je s chutí sní. Vaření mi zabere okolo 20 minut. Dopolední svačinky mohou být opět jakékoli oblíbené rychlovky, od jáhlového krému do skleničky přes pečivo s pomazánkou po lívanečky s arašídovým máslem (vždy s čerstvou zeleninou). Na odpoledne dávám většinou něco malého jako mističku ovoce, oříšků a rozinek, raw kuličky nebo tyčinku, protože doma následuje svačina a velká večeře. Těžko radit v konkrétních jídlech, protože ta se budou určitě lišit podle vašich stravovacích zvyků. I forma přenášení jídla může mít mnoho podob. Pokud chystáte jídlo ráno, je možné ho zabalené ve skleničkách a termotašce udržet teplé až do oběda, podobně v obědové termosce – což je ideální třeba do lesní školky. Já chystám jídlo večer a ráno vytáhnu z ledničky a vložím do termotašky, kterou syn zanese ještě před vyučováním do jídelny, kde si ho uloží do jejich lednice. Jídlo mu ohřejí a vydají společně s jídlem ostatních dětí.

Na konci školního roku syn nenosí děkovací dárky a kytičky pouze paní učitelce, ale i do družiny a jídelny – uvědomujeme si dobře, že mají s chystáním jeho jídla práci navíc, a jejich ochoty si vážíme.

 

MALÝ VEGAN VE SPOLEČNOSTI

To, že vychováváte vegana uprostřed většinové karnistické společnosti, začne být s nástupem do státních vzdělávacích institucí samozřejmě ještě kontrastnější. Děti jsou běžně učeny vnímat zvířata jako roztomilé tvory určené k všemožnému lidskému využití – někteří se dají mazlit, na jiné se chodí koukat, někteří pro nás pracují a jiní „dávají“ maso, mléko, vajíčka. Neužitečného hmyzu se štítíme a není problém ho zabít, protože prostě k ničemu není. O tom jsou dětské knížky, říkanky a písničky a to se i později v rámci školních předmětů učí. Vždy jsem synovi vysvětlovala, jak jsou zvířata ve společnosti brána a jak je vnímají jiní lidé, ale zároveň jsem dodávala, že to vidím jinak, že to nedává žádný smysl a není to dobře. Podobně tedy chápeme toto téma i v rámci školních aktivit a předmětů. Syn tak může lépe pochopit, proč jeho kamarádi, spolužáci nebo i oblíbení dospělí nerozumí veganství. A už si sám pro sebe může ujasňovat, jak chce věci mít on. Je samozřejmě na každém rodiči, jestli se rozhodne neveganské školní akce (předvánoční vycházky ke kádím s kapry, návštěvy malých farem, myslivecké výstavy apod.) bojkotovat, ale mně vždycky přišlo logičtější, aby se jich syn účastnil jako důležité lekce, o které se dá mluvit předem i poté.

Častou obavou bývá také, jak jiné stravovaní vyčlení dítě z kolektivu. Naše zkušenost zatím nic takového nepotvrdila. Případy, kdy se spolužáci ptali, proč má syn jiné jídlo, by se daly napočítat na prstech jedné ruky a většinou šlo o dost krátké konverzace, které neměly žádné další pokračovaní. Syn nanejvýš vnímá, že se z počátku děti divně dívají, když má jiné jídlo, ale zároveň dodává, že je to pokaždé otázka pár týdnů, než si zvyknou, a pak už to nijak neřeší. Netuším, jaké mají zkušenosti jiné veganské děti ani, jak bude tohle pokračovat v pozdějším věku, ale řekla bych, že je to vážně vždy na souhře mnoha okolností – povaze dítěte i kolektivu, do kterého se dostane. Zároveň mám i pocit, že se snad situace mění, že dnešní děti už patří ke generaci, která vnímá různé osobní odlišnosti jinak, než tomu bylo ve školních kolektivech za našeho dětství.

Nechci dělat reklamu na veganské rodičovství jako na něco báječně snadného. Vědomé rodičovství v dnešní době a dnešním nastavení státního školství je složité dost samo o sobě, i bez rozhodnutí pokusit se zároveň zvládnout sociální experiment, jakým je výchova první generace etických veganů. Ale podobně jako u veganství samotného se dají zdánlivé překážky zvládat docela dobře, pokud víte, proč jste tuto cestu zvolili. Přeji, ať se daří.


Zeptali jsme se právničky Zuzany Candigliota, jak docílit možnost veganského stravování ve škole.

„V podstatě se to dá shrnout tak, že rodiče by se měli pokusit domluvit s ředitelem či ředitelkou školy na nošení vlastního jídla. Pokud domluva není možná, tak podat písemnou žádost o součinnost při podávání vlastního jídla odůvodněnou svědomím a etickými důvody. Pokud škola nevyjde vstříc ani přes oficiální dopis, je možné podat stížnost k ombusmanovi, k České školní inspekci, nebo dokonce podat žalobu k soudu.“

V tomto odkazu najdete její celý článek, který se této problematice věnuje podprobněji.

 

Autorka: Jitka Urbanová

Tento článek a mnohé další najdete ve 4. čísle Vegazínu. Zdarma si jej můžete stáhnout ZDE.

Tags: