Články

Zde pro vás zveřejňujeme vybrané články ze starších vydání Vegazínu.

Lokální veganství

Když se řekne vegan(ka), v mysli poučenějšího člověka vyvstane obrázek někoho, kdo má před sebou mísu s pyramidou banánů, na jejímž vrcholu je ananas. Jedna ze sofistikovanějších výtek na adresu veganství pak říká, že je absurdní mluvit o jeho environmentálních přínosech, když je v podstatě postavené na exotickém ovoci, ořeších, semínkách a sóje z dovozu. Co je na tom pravdy?

Exotické ovoce má opravdu – a zcela logicky – obrovskou ekologickou stopu. Pěstuje se na jiných kontinentech, odkud se musí přepravit, zpravidla tím nejméně šetrným způsobem dopravy – letecky. Někde se musí skladovat, a pokud se nemá do doby, než se dostane do regálů obchodů, zkazit, musí se po cestě chladit, což je samo o sobě velice energeticky náročné.

Z drtivé většiny se pěstuje v zemích, kde jsou nízké (a i ty v praxi nevymáhané) legální standardy ochrany životního prostředí i lidí, kteří se na produkci a sklizni podílí. Při jejich pěstování je spíše pravidlem než výjimkou používání těch nejsilnějších pesticidů (které jsou v Evropě většinou zakázány právě pro negativní dopady na životní prostředí a zdraví lidí) a environmentálně nejškodlivějších postupů. Kvůli pěstování řady exotických plodin se kácí deštné pralesy, které ustupují plantážím (banánů, palmy olejné či sóji), odvodňují řeky, které slouží na zálivku, atd.

Vše výše popsané ale nijak nesouvisí s veganstvím. Byť jsou z technického úhlu pohledu exotické ořechy i tropické ovoce samozřejmě veganské, neboť nejsou živočišným produktem, stále více a více veganů a veganek se jim vyhýbá. Důvodem je právě jejich dopad na životní prostředí. Stále více lidí z veganského hnutí si uvědomuje, že je absurdní snažit se chránit jednotlivá zvířata, ale přitom svým jídelníčkem a životem obecně přispívat k zániku celých druhů.

Určitou šetrnější alternativou k nákupům běžného tropického ovoce je bio produkce. Bio certifikace garantuje, že při pěstování nejsou používány pesticidy a další chemické přípravky, a celý proces je tudíž výrazně šetrnější k životnímu prostředí jako celku, tedy včetně zvířat (zejména vodních organismů). Co už bio není a zůstává problematické, je přeprava a skladování. Proto se stále více dostává do popředí veganství s ekologickým přesahem a důrazem na lokálnost.

 

Lokální veganství

Od jara do podzimu není v našich zeměpisných šířkách problém konzumovat převážně nebo výhradně místní ovoce a zeleninu, obzvláště v případě, že máte přístup k půdě a můžete si pěstovat své vlastní jídlo. Nemáte-li zahrádku, na „přilepšenou“ stačí i balkon (podívejte se na koncept jedlých balkónů) či v minimalistickém provedení klíčící misky pod oknem, v obou případech vám ovšem nezbude než jídlo nakupovat.

V posledních letech nastal boom lokálních potravin, takže i v běžných supermarketech seženete ovoce a zeleninu z domácí produkce, často velmi výrazně označenou, či dokonce promovanou na letácích a plakátech. Dobrou volbou jsou také trhy, na kterých (pokud z nich místní radnice nedovolila udělat pouť se stánky se vším možným, jen ne jídlem) zcela určitě najdete stánky lokálních farmářů s čerstvou nabídkou.

Abyste se nenechali napálit a se stoprocentní přirážkou nekupovali před pár hodinami nakoupenou zeleninu z Makra, doporučuji se jednak seznámit s konkrétními farmáři a zjistit si informace o jejich farmě (a postupech, které využívají), jednak se alespoň trochu zorientovat v tom, jakou zelenina lze v konkrétní roční dobu v našich podmínkách vypěstovat. Zajímavou alternativou k trhům může být v řadě měst fungující systém „bedýnek,“ kdy vám přímo farmáři dováží pravidelně až domů bedýnku svých sezónních výpěstků.

Máte-li hluboko do kapsy, ale za to nějaký volný čas, není problém přijít k ovoci a ořechům i zdarma. Celé léto a podzim lze v krajině najít spoustu volně dostupných ovocných stromů, keřů a ořešáků, které nikdo neobhospodařuje a jejichž plody jsou volně k dispozici. Jejich mapováním se zabývá server (a mobilní aplikace) na-ovoce.cz.

Když přichází zima

Zima je z pohledu lokálního veganství na první dobrou oříškem, ale velmi dobře rozlousknutelným. Mimochodem právě ořechy lze na podzim posbírat do pytlů a vydrží vám vcelku spolehlivě celý rok. Místní odrůdy vlašských a lískových ořechů jsou nutričně velmi hodnotné a naprosto se vyrovnají všem exotickým z dovozu. To samé platí o semínkách (mák, slunečnice atd.). Stejně tak při správném uskladnění vydrží až do jara celá řada ovoce a zeleniny – například spoustu druhů dýní a některé pro tento účel speciálně vyšlechtěné druhy hrušek či jablek. Dobře je na tom i kořenová zelenina.

 

SUŠENÍ

To, co nevydrží čerstvé, lze mnoha způsoby upravit a konzumovat kdykoliv později. Nabízí se například sušení – koneckonců, křížaly jsou u nás tradiční zimní pochoutkou. Sušit lze jakékoliv ovoce, mezi nejtypičtější patří jablka, hrušky, švestky. Zatímco naši předkové byli odkázáni pouze na slunce, my máme k dispozici i sofistikovanější metody a přístroje, například elektrické sušičky.

 

MRAŽENÍ

Výborným způsobem, který už ale vyžaduje kapánek větší investici, je mražení. Máte-li mrazák, v sezóně sbíráte či levně kupujete čerstvé ovoce a zeleninu, zamrazíte a v zimě pak konzumujete. Podle řady odborníků je mražení dokonce nejšetrnější metoda, co se týká uchovávání vitamínů. Množství vašich zásob je pak omezeno jen velikostí mrazáku.

 

KVAŠENÍ

Jedním z výživového hlediska nejhodnotnějším způsobem konzervace je kvašení. To nejenom že uchovává vitamíny, ale navrch ještě přidá zdravé bakterie mléčného kvašení. Nakvasit se dá v podstatě cokoliv, všichni například znají tradiční kysané zelí či kvašené okurky. Jinou tradiční metodou je zavařování, které lze bez problémů praktikovat i bez kilogramů cukru.

 

KLÍČENÍ

Celou zimu lze samozřejmě praktikovat klíčení. Klíčit se dá cokoliv, mezi nejpopulárnější patří luštěniny (malé fazole, cizrna), vojtěška apod. Klíčení podobné jsou tzv. microgreens, pěstování (zejména listové) zeleniny velmi nahusto, do velikosti pouze několika málo centimetrů, a její okamžité konzumování.

Sója

Tato zajímavá a s veganstvím často – a nutno dodat, že nespravedlivě, neboť řada veganů a veganek se sóje úplně vyhýbá a namísto ní konzumuje jiné luštěniny – spojovaná plodina bývá používána jako ekologický bič na veganství. Je pravdou, že kvůli pěstování sóji se kácí deštné pralesy, jejichž místo pak zaujímají sójové plantáže. Rovněž pravdou je, že drtivá většina této sóji je určena jako krmivo pro dobytek, nikoliv pro přímou lidskou spotřebu. Pralesy se tak kácí kvůli těm, co jedí maso, nikoliv kvůli těm, co jedí tofu. Koneckonců na jeden kilogram masa padne několikanásobně více sóji než na kilogram tofu.

Dobrá zpráva je, že i pokud budete klást důraz na lokální původ potravin, nemusíte se sóji vzdát. Ona totiž bez problémů vyroste i v našich podmínkách, pěstuje se na jižní Moravě, Slovensku či v Rakousku. Celá řada českých výrobců potravin ze sóji deklaruje či přímo garantuje, že odebírá evropskou sóju (nejčastěji právě rakouskou), v drtivé většině pak v bio kvalitě.

 

Zkuste jíst lokálně!

Neexistuje žádný výživový důvod, proč kupovat exotické ovoce či ořechy. To, co roste v našich zeměpisných šířkách, nám bez problémů poskytne všechny potřebné živiny a celá řada opomíjených nebo zapomenutých plodin může bez potíží soupeřit s předraženými tzv. „superfoods“ z dovozu. Jediným důvodem tak může být zvyk a především chuť. Pokud se ale na lokální spotřebu začnete soustředit, otevře se vám mnohem širší paleta chutí, než si dokážete představit. Nekonečné variace odrůd jablek, hrušek a dalšího místního ovoce vykouzlí daleko širší paletu chutí než unifikované banány či pomeranče.

Zkuste se proto zamyslet nad tím, co končí ve vašem nákupním košíku, a promyslet, zda-li do něj nepustit více lokální produkce. Planeta a tím i zvířata vám poděkují.

 

Farmářské tržiště

Zde najdete největší přehled trhů v ČR: http://www.nalok.cz/farmarske-trhy

 

Bedýnky

www.freshbedynky.cz

www.svetbedynek.cz

www.badeko.cz

www.zeleninovebedynky.cz

www.zijemespolu.cz

www.farmarske-bedynky.cz

www.freshnakup.cz

www.bedynkybrno.cz

www.bedynkypardubice.cz

www.bovys.cz

 

Tento článek a mnohé další najdete v 2. čísle Vegazínu. Zdarma si jej můžete stáhnout ZDE.

Pavel Houdek
Autor/ka: Pavel Houdek
redaktor
Jsem veganský novinář, aktivista a lektor. Věnuji se osvětové činnosti, aktivně přednáším po celé republice, natáčím videa na YouTube. Vedu web veganka.cz a jsem spoluzakladatelem sdružení Vegan sport club. Veganem jsem od od roku 2000. Živím se výukou sebeobrany v rámci projektu moderni-sebeobrana.cz.

Tags: