Články

Zde pro vás zveřejňujeme vybrané články ze starších vydání Vegazínu.

Jak se vyznat v informacích?

Veganství se stává velkým trendem a z veganů se tak pomalu stává to, co marketéři označují jako „tržní nika“, tedy dostatečně velká a komerčně zajímavá skupina, na které se dá vydělat. Spousta firem i jednotlivců vidí ve veganství novou zajímavou komerční příležitost a snaží se ji obsadit dříve než konkurence. Na tom by ještě nebylo nic špatného, problémem je, že spousta z nich využívá k propagaci svých služeb a výrobků nefér praktiky, zejména strach.

Nefér obchodníčci se tak připojili k zástupu hlasatelů různých pravd a směrů, kteří se ve veganském hnutí snaží prosadit se svými idejemi, které s veganstvím nemají nic společného. Je vcelku logické, že právě vegané lákají nejrůznější guru a další existence. Vegané jako skupina už jednou poznali, že to, co jim tvrdí většina společnosti, není pravda, dá se tedy čekat, že budou otevřeni alternativním pohledům i v jiných oblastech. A toho využívají menší či větší podvodníci bažící po slávě a lepící k veganství tu bezlepkovou dietu, tu bezolejnou dietu, tu bojkot toho či onoho rostlinného produktu atd.

Jinými slovy na člověka, snažícího se získat informace o veganství, se zejména na internetu valí záplava informací ze všech stran. Tyto informace jsou velmi často v rozporu a vyznat se v nich není vůbec jednoduché. Ale informace jsou moc. Schopnost rozlišit informace relevantní a nerelevantní je klíčová dovednost, zejména pak ve výživě, ale i ve všech dalších oblastech života.

Pojďme se tedy podívat, jak na to. Věřím, že pravdy se lze dobrat, jakkoliv nás spousta lidí bude přesvědčovat, že „každý máme svou pravdu“ a „každý si může věřit, čemu chce“. Takový stav vyhovuje právě těm existencím, o kterých jsem mluvil výše. Umožňuje jim plácat jakoukoliv ničím nepodloženou hovadinu – vždyť přeci pravda neexistuje… Ale ona existuje. Dobrat se jí je někdy těžké a stojí to úsilí, které se ale vyplatí.

 

Osobní zkušenost

Zejména v diskusních skupinách a na sociálních sítích se často objevuje argument osobní zkušeností („vysadil jsem to a to a pomohlo mi to“). Odhlédnu teď od toho, že pokud daného člověka dobře osobně neznáte, může bohapustě lhát, protože o jeho agendě nevíte zhola nic – i tak vidím dva problémy.

Málokdo monitoruje sám sebe natolik dobře, že je schopen jednoznačně říci, že ve svém životě změnil jen a pouze tuto jednu věc, a tudíž že pozitivní změna je výsledkem toho, co tvrdí. Drtivá většina lidí si o svém životě/jídelníčku nevede podrobné záznamy, a proto je jejich tvrzení vždy jen zpětný dojem. Vynechanou potravinu například nahradili jinou, začali více/méně jíst, cvičit a podobně. Změna tak může být důsledkem celé řady jiných faktorů.

Nicméně, i kdyby za změnou skutečně stálo to, co daný tvrdí, v žádném případě to neznamená, že to pomůže i vám. Každá obtíž může mít stovky příčin (hlava vás může bolet z přepracování, úžehu nebo po ráně kladivem) a na každou z nich zabere něco jiného.

Osobní zkušenost je relevantní jenom a pouze v případě, že se týká vás samotných. Jestli vám něco zabralo, držte se toho, ale nenabízejte to jako univerzální pravdu ostatním.

 

Články

I vaše babička ví, že na internet může napsat kdokoliv cokoliv a taky to dělá. Neozdrojované texty (nebo dokonce zdánlivě ozdrojované, viz dále) nemá cenu jakkoliv řešit. Občas je to těžké, protože některé z nich mohou být velmi vlivné, sdílené a vaši škodolibí přátelé vám je budou den co den posílat na zeď...

Vloni například po síti koloval článek fundovaně kritizující veganství z výživové perspektivy od Mgr. Adama Čestlíka. Když jsem zjišťoval, co je autor zač, zjistil jsem, že titul získal za studium psychologie, což už mi něco napovědělo… Po dotazech na zdroje článku uvedl, že zdroje nelze uvést, protože jimi jsou „tisíce článků a stovky knih, které přečetl v rámci svého vlastního 16 měsíců trvajícího výzkumu“. Dal jsem si tedy tu práci a článek za odpoledne bod po bodu rozebral, vyvrátil a všechny argumenty ozdrojoval. Reakce? Každý si prý může věřit čemu chce… A samozřejmě ban k tomu.

Osobně doporučuji najít si autory, kterým věříte, kteří vykazují dlouhodobou názorovou konzistenci a publikují ozdrojované články na úrovni, a ty sledovat. Pokud důvěřujete autorovi, nemusíte pak sáhodlouze ověřovat každý zdroj, protože on to již udělal za vás. Stejně tak naložte i s videi a knihami. Kniha je jako internet – může ji napsat každý, a když se podívám, co v Čechách o výživě vychází, tak mám pocit, že to taky každý dělá…

 

Studie

Vědecké studie jsou dobrým zdrojem poznání, ovšem s mnoha ALE. Studií je mnoho druh a typů a vyznat se v nich je poměrně složité. Spousta autorů s nimi navíc nezachází zrovna poctivě. Když píší nějaký článek, nepoužívají studie jako zdroj poznání, ale jako argument pro potvrzení svých názorů. Udělají tedy to, že vlezou na PubMed nebo Google Scholar (dvě on-line databáze výzkumů), zadají klíčová slova a v abstraktech hledají, co jim tvrzení potvrdí. Taková články pak vypadají na první pohled ozdrojovaně a fundovaně, ale opak je pravdou.

Na prvním místě doporučuji si zdroj vyhledat (pokud se to nepovede, už to něco napovídá) a přečíst. Ideálně nejen abstrakt, ale celou studii. Často zjistíte, že autor ji používá jako zdroj tvrzení, která v ní vůbec nejsou!

Na sklonku loňského roku byl v časopise Reflex otištěn článek s titulkem Chvála živočišných tuků. Jeho autor v něm na základě čerstvého výzkumu Pavla Grasgrubera z Masarykovy univerzity kritizoval veganský způsob stravování a básnil o živočišných tucích jako o základu všeho zdraví. Tak jsem si onu studii stáhl a přečetl. A – nic podobného v ní jednoduše není. Autor zamíchal závěry studie a své domněnky a vše prezentoval jako fakta. Dokonce pokud by šlo ze studie zkusit vyextrahovat nezávislé výživové doporučení, zřejmě by znělo „vegetariánská strava s rozumným podílem živočišných složek“.

Dále se doporučuji podívat, jestli je studie vypracována na základě testů na zvířatech, na základě jiných studií nebo klinického výzkumu. Jak víme, jeden z hlavních argumentů proti testování na zvířatech je velice malá přenositelnost na lidi, takové studie jsou tedy víceméně bezcenné. Studie založené na statistických datech z jiných studií jsou velmi nepřesné, roli v nich může hrát velké množství proměnných a v nejlepších případě slouží jako ukazatel směru, jakým směřovat další bádání.

Nejkvalitnější studie jsou klinické. Ty skutečně, kontrolovaně zkoumají živé osoby a z toho vyvádí závěry. Velmi důležitá ovšem je velikost a další kvality vzorku. Pokud je studie vykonána na „ohromujícím“ množství dvou lidí (ano, i takovými jsem viděl šermovat výrobce „zelených superpotravin“), relevance nebude příliš velká atd.

 

Boření mýtů

Některé mýty jsou jen úsměvné, jiné – zejména ty v oblasti výživy – ale mohou reálně škodit a ubližovat. Pokud budete věřit, nebo dokonce šířit informaci, že člověk je býložravec, budete člověku, co se trochu vyzná v biologii, pro smích. Fér. Ovšem pokud budete šířit to, že možnosti nedostatku vitamínu B12 stačí nevěřit a nebát se, můžete skončit v nemocnici. Nebo ten, kdo vám to uvěří. Už jen proto, že každý má zodpovědnost za informace, které posílá dál, doporučuji zapojit hlavu, začít informace ověřovat a kriticky myslet. A to i o tomto článku.

 

Weby, které stojí za zhlédnutí:

www.soucitne.cz

www.veganka.cz

www.goveg.cz

www.otevrioci.cz

www.veganskaspolecnost.cz

 

Tento článek a mnohé další najdete ve 4. čísle Vegazínu. Zdarma si jej můžete stáhnout ZDE.

Pavel Houdek
Autor/ka: Pavel Houdek
redaktor
Jsem veganský novinář, aktivista a lektor. Věnuji se osvětové činnosti, aktivně přednáším po celé republice, natáčím videa na YouTube. Vedu web veganka.cz a jsem spoluzakladatelem sdružení Vegan sport club. Veganem jsem od od roku 2000. Živím se výukou sebeobrany v rámci projektu moderni-sebeobrana.cz.

Tags: