Články

Zde pro vás zveřejňujeme vybrané články ze starších vydání Vegazínu.

Bára Zoubková o projektu Green Life (rozhovor)

Barču Zoubkovou jsem poznala díky poslední Veggie Parade. V rámci doprovodného programu v Tiskárně na vzduchu proběhla také panelová diskuze několika aktivistů a Barču tato diskuze namotivovala k tomu, aby se mi ozvala a přišla na schůzku Otevři oči v Praze. Neotálela a hned další den po schůzce se aktivně podílela na veganských ochutnávkách pro veřejnost, které probíhají každý týden ve středu v Praze na Tylově náměstí (reportáž z nich jste si mohli přečíst ve 3. čísle Vegazínu). Krátce na to však Bára odlétala v rámci dobrovolnického projektu Green Life na Sumatru, a protože mi tento projekt připadá velice zajímavý, rozhodla jsem se Barči zeptat na pár otázek a přiblížit tak čtenářům Vegazínu tento skvělý projekt.

Projekty Green Life a Blue Life zaštiťuje nezisková organizace Prales dětem, která vznikla v roce 2009 za účelem ochrany tropického deštného pralesa a ohrožených druhů zvířat na Sumatře. Zároveň se věnují vzdělávací činnosti zde v ČR v rámci projektu Nejbohatší ekosystémy planety Země.

V rámci projektu Green Life byla založena stejnojmenná rezervace na Sumatře, která je v současné době o rozloze 92,5 hektarů, projekt se však snaží rezervaci stále zvětšovat a ochraňovat na jejím území ohrožené druhy zvířat například pomocí protipytláckých hlídek. Dále také vzdělává tamní mládež. Projekt Blue Life se zabývá ochranou oceánu, čištění pláží, ochranou mořských želv a také se zabývá vzděláváním dětí o významu oceánu. Za zmínku stojí také to, že organizace je vedená vegany a má velmi etický přístup k planetě celkově. Spoluprací či podporou projektu rozhodně neprohloupíte. A teď již k samotnému rozhovoru.

 

Ahoj Baru, pro začátek bych tě chtěla poprosit, aby ses trochu představila čtenářům Vegazínu.

Ahoj. Jsem v posledním ročníku na gymnáziu. Trávím většinu času v Praze, protože tam studuji. Vyrůstala jsem ale v malém městě obklopená zvířaty. Už tam se nejspíš začal budovat můj vztah k přírodě. Vždy mě bavila biologie a tím směrem plánuji směřovat i svá další studia, pokud vše dopadne podle mých představ.

 

Jaká byla tvoje cesta k veganství?

Nejspíš to celé začalo, když jsem byla ještě hodně malá. Prarodiče chovali králíky a slepice. Už tehdy jsem si začala uvědomovat, že mi jejich osud není lhostejný. Asi před pěti lety jsem se stala vegetariánkou. K samotnému veganství jsem se dostala v roce 2015. Doma z toho tenkrát moc nadšení nebyli a v mém okolí jsem žádné vegany neznala, proto byly začátky poměrně náročné. Dnes jsem moc ráda, že jsem se nenechala odradit.

 

Kdy ses poprvé dozvěděla o projektu Green Life a Blue Life?

Nositelem programů je česká neziskovka, spolek Prales dětem. Za účelem vzdělávání dětí a mládeže v oblasti ochraně přírody vznikl projekt NEPZ (nejbohatší ekosystémy planety Země). V rámci tohoto projektu se dělají přednášky na školách. Když před pár lety navštívili základní školu, kam jsem chodila, věděla jsem, že se jednou do pralesa jako dobrovolník podívám.

 

Jak probíhalo rozhodování, jestli se projektu zúčastníš?

Shodou náhod tam byla minulé léto kamarádka. Když mi vyprávěla své zážitky, měla jsem jasno. Asi týden poté už jsem vyplňovala přihlášku.

 

Na jak dlouho a kam přesně jsi jela?

Dobrovolnický program trval 21 dní. První dva týdny jsme strávili v pralesní rezervaci Green Life, která je v těsné blízkosti národního parku Gunung Leuser na Sumatře. Poté následoval přesun na ostrov Sinkantang, ten patří do souostroví Pulau Banyak.

 

Na chvilku trochu odbočím od samotného projektu a zeptám se, jak jsi to měla s jídlem. Měla jsi třeba v letadle možnost veganského jídla? Co jídlo přímo na místě?

Před cestou jsme si jídlo do letadla objednali. Na stránkách měli jako jednu z možností „strict vegetarian“ – po chvilce pátraní jsme zjistili, že to znamená, že je to veganské. Nevěděla jsem, co od toho očekávat, a moc jsem tomu nevěřila. Byla jsem proto vybavená energetickými tyčinkami. Ty nakonec vůbec nebyly potřeba, jídlo na palubě nám všem velmi chutnalo. Strava v džungli i na ostrově byla čistě rostlinná. K dispozici byla spousta zeleniny, rýže, luštěniny, ovoce… Měli jsme možnost ochutnat i tamější tempeh.

 

Zúčastnilo se výjezdu více veganů?

Ano, většinou byli dobrovolníci vegetariáni či vegani. A dokonce vím o několika masožravcích, kteří se po návratu rozhodli pro rostlinnou stravu.

 

To je úžasné, že zkušenost z dobrovolnictví v rámci Green Life přivedla někoho k rostlinné stravě. A teď už k samotnému cíli cesty. Mohla bys nám popsat, jak vypadala samotná základna na místě? Kde jste byli ubytováni?

Ubytování v rezervaci Green Life je rozloženo do dvou táborů. Při mém pobytu jsem se zúčastnila přípravných prací pro třetí kemp. Hlavní tábory se mírně liší svojí rozlohou a umístěním, ve své podstatě se ale oba skládají z dobrovolnických chatek, kuchyně a jídelny. Základna projektu Blue Life je taktéž tvořena chatkami. Na začátku toho roku byla dostavěna pátá chatička a jedna velká, kde je umístěna kuchyň a společenský prostor. Při stavbě táborů obou projektů byly využívány hlavně spadlé stromy nebo naplavené dřevo.

 

Jaká byla vaše náplň práce v rámci obou projektů?

Náplň práce na Greenu je především monitoring celé rezervace a jejího okolí pomocí fotopastí a také pravidelnými obchůzkami. Každodenní aktivitou a pohybem se narušuje pytlácká činnost. Cílem druhého projektu je čištění pláží v souostroví Pulau Banyak od odpadků. Je tam okolo osmdesáti různě velkých ostrovů, na které se dobrovolníci vydávají a čistí od naplavenin. Od tohoto roku se pracuje také na ochraně želvích kladišť.

 

Je nějaký zážitek, který tě – ať negativně, či pozitivně – opravdu zasáhl?

Velmi silný okamžik jsem zažila na projektu Blue. Dopoledne jsme sbírali odpadky na jednom z menších ostrovů. Podařilo se nám naplnit poměrně velké množství pytlů. Byla jsem z toho docela v šoku. Ten samý den odpoledne moře vyplavilo mladou mořskou želvu, vypadalo to, že se nejspíš udusila kusem nějakého igelitu. Bylo mi z toho všeho opravdu smutno…

 

Věřím, že vidět znečištěné pobřeží a moře a přímý dopad lidského odpadu na zvířata muselo být velmi smutné. Jak na tebe celý pobyt působil? Dal ti něco nového do dalšího života?

Dobrovolnický program mi zásadně změnil život. Měla jsem možnost vyčistit si hlavu a uvědomit si, co je pro mě důležité. Od návratu mám neustále potřebu být v přírodě. Musím přiznat, že mi džungle přirostla k srdci a našla jsem tam sama sebe. Také jsem poznala spoustu skvělých lidí, kteří dělají pro naši planetu úžasné věci a dodávají mi naději, že jsou mezi lidmi i bytosti, které před tím vším nezavírají oči a aktivně pomáhají.

 

Doporučila bys ostatním, aby také jeli jako dobrovolníci s Green Life?

Dobrovolnický pobyt doporučuji bez váhání každému. Byly chvíle, kdy to nebylo jednoduché, ať už po fyzické, či psychické stránce. Stojí to však za to. Člověk to musí zažít, aby pochopil. Je to opravdu zkušenost, která mění život.

 

Barče děkuji za odpovědi a za reportáž dobrovolnictví v rámci projektu Green Life a Blue Life. Pro vás, které reportáž zaujala natolik, že byste se sami chtěli stát dobrovolníky na Sumatře, bližší informace najdete na pralesdetem.cz.

Pokud si netroufáte přímo vyrazit na Sumatru, ale stejně byste chtěli projekt podpořit, máte šanci za své peníze v rámci projektu Zachraň prales (transparentní účet 2000885303/2010) koupit kus pralesa a přidat ho tak k rezervaci Green Life. (S blížícími se Vánoci mě napadá, že by to byl super dárek ať již pro vaše blízké, či jako přání dárku pro vás samotné.) Či můžete zvolit jiný způsob podpory projektu, a to přispět například předplatným časopisu Green Life, zakoupením trička či příspěvkem na Tygří hlídku (transparentní účet 2600885307/2010). Více informací naleznete opět na stránce pralesdetem.cz.

 

Tento článek a mnohé další najdete v 5. čísle Vegazínu. Zdarma si jej můžete stáhnout ZDE.

Kateřina Cejnarová
Autor/ka: Kateřina Cejnarová
redaktorka
Po krátkém období vegetariánství jsem se stala v roce 2013 vegankou. Do aktivismu za práva zvířat a propagaci veganství jsem se zapojila nejdříve v rámci hnutí 269Life, o něco později jsem se přidala také k organizaci Otevři oči, kde organizuji veganské ochutnávky. Kromě toho píši veganský food blog a ve volném čase často sloužím jako polštář svým dvěma kočkám.

Tags:

V dnešním díle se podíváme na to, jak sestavit plnohodnotnou veganskou stravu, aniž byste složitě museli počítat příjem makroživin, vitamínů

...

Přecházíte na veganství? Gratulujeme ke skvělému rozhodnutí! V novém seriálu bychom vám rádi usnadnili vaše první krůčky. Dnes vám pomůžeme s

...

Ještě před 3 lety zely supermarkety v očích veganů téměř prázdnotou, ale jak je tomu dnes? I když bychom si všichni přáli, aby každý obchod i

...

Po minulém článku o v zimě problematickém vitamínu D přicházíme v tomto čísle s asi nejkontroverznějším tématem veganské výživy, a to s

...

Jen málokomu z nás se poštěstí zvládnout studentská léta bez potřeby se trochu uskromnit. Tipy, jak v kuchyni ušetřit nějakou tu korunu, však

...

Ačkoliv mají vegané a veganky v očích většinové společnosti často pověst strádajících bytostí s nedostatkem živin, který se chtě nechtě musí

...