Do Číny jsem se chtěl podívat vždycky. Protože z ekologických důvodů odmítám létání a preferuji ty k přírodě nejšetrnější způsoby dopravy, byla volba jasná: pojedu vlakem. 10 000 kilometrů. S batohem na zádech.
Články
Zde pro vás zveřejňujeme vybrané články ze starších vydání Vegazínu.
V minulém čísle jsme začali s rubrikou o veganské výživě v každém věku (zde), kde jsme se seznámili s výživou těhotné veganské maminky. Dnes postoupíme dál, a to k období po porodu a během kojení, které je jedno z nejnáročnějších na příjem živin. Tento příspěvek vznikal ve spolupráci s veganskými maminkami z FB skupiny Malý Veg(etari) an, kterým tímto děkuji za pomoc, a věřím, že vám naše poznatky pomohou zkvalitnit období po narození dítěte.
Číst dál: Veganská strava v průběhu života: 2. díl – strava po porodu a při kojení
Stále velmi kontroverzní téma, které vzbuzuje emoce i mezi vegany. Věřím, že je to dáno spíš neinformovaností než špatnými osobními zkušenostmi s veganskou stravou u koček. Pojďme se tedy podívat na kočičí stravu v rostlinné podobě podrobněji.
Barču Zoubkovou jsem poznala díky poslední Veggie Parade. V rámci doprovodného programu v Tiskárně na vzduchu proběhla také panelová diskuze několika aktivistů a Barču tato diskuze namotivovala k tomu, aby se mi ozvala a přišla na schůzku Otevři oči v Praze. Neotálela a hned další den po schůzce se aktivně podílela na veganských ochutnávkách pro veřejnost, které probíhají každý týden ve středu v Praze na Tylově náměstí (reportáž z nich jste si mohli přečíst ve 3. čísle Vegazínu). Krátce na to však Bára odlétala v rámci dobrovolnického projektu Green Life na Sumatru, a protože mi tento projekt připadá velice zajímavý, rozhodla jsem se Barči zeptat na pár otázek a přiblížit tak čtenářům Vegazínu tento skvělý projekt.
V tomto díle se dostáváme k tomu nejtěžšímu, s čím se začínající vegan setká, a to je schopnost reagovat na poznámky masožroutů. Správnou argumentací většinou předejdete vyhrocenému konfliktu, upevníte si svůj postoj a je celkem i možné, že u protějšku nakonec vzbudíte zájem o rozumnou diskuzi na úrovni. Pojďme se podívat na nejčastější argumenty proti veganské stravě a jakými způsoby na ně lze reagovat.
Číst dál: Začínáme s veganstvím – 4. díl: Argumenty proti veganství
V dnešním čísle se podívejme na minerál, který je nejvíce spojován s mořskými rybami. Přiznám se, že ani já sama jsem před veganstvím netušila, že existují i jiné zdroje jódu, než jsou ryby. Jak to tedy s jódem je a k čemu jej naše tělo potřebuje? Opravdu budeme na veganské stravě strádat?
Pokud jste dospělí, je veganství hračka. Co ale máte dělat jako puberťák, zvlášť když se u vás doma k obědu střídají řízky s gulášem? Největším problémem dospívajících veganů nebývá nedostupnost rostlinných produktů nebo hrozba nedostatku živin, ale rodiče. Pokud nemáte takové štěstí jako já a nikdo vás nepodporuje, co tedy s tím?
Ještě před 3 lety zely supermarkety v očích veganů téměř prázdnotou, ale jak je tomu dnes? I když bychom si všichni přáli, aby každý obchod i restaurace nabízely veganské pokrmy, suroviny i hotová jídla, zatím to tak není. Najdou se naštěstí velké obchodní řetězce, kde už najdete i vegan potraviny, a to je velký úspěch, nemyslíte?
Azylová farma Jarikhanda se nachází kousek od Zlína a najdete tam již nemálo zvířat. Tvoří tak jednu z mála oáz v České republice, kde mělo to štěstí nalézt svůj domov několik tzv. hospodářských zvířat a kde mohou svůj život prožít naprosto bez obav a požadavků od lidí. Kromě úžasného života, který nabízí těmto zvířatům, má farma také potenciál ukázat lidem, jak úžasná a osobitá zvířata opravdu jsou. Podobné azylové farmy vznikají po celém světě, jejich cílem je dát domov zvířatům, jež umírají rukou člověka v živočišném průmyslu, a mnohé z nich také vzdělávají veřejnost a ukazují lidem, že tzv. hospodářská zvířata opravdu nejsou hloupá nebo špinavá, ale jsou to jedinečné bytosti, které si nezaslouží přístup, jaký k nim většina společnosti má.
Jako vegan jsem s batohem na zádech projel hned několik zemí, které internet a tištění průvodci označovali za nepřátelské k veganům, nebo rovnou jako „nejhorší zemi na světe pro vegany.“ Nikdy se mi to ovšem v praxi nepotvrdilo, často to bylo zcela naopak. Několik rad a postřehů získaných během dlouhých měsíců cestování jsem shrnul do tohoto článku.